ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA „Je samozřejmě pravda, že naše očekávání nebyla příliš velká.“ Politolog Zdeněk Zbořil analyzuje, jak si vede kabinet, a pronáší slova o věčné podpoře. A že se vláda nemá starat o lidi? Ne, to předsedkyně Poslanecké sněmovny určitě neřekla. „Statečný výlet pana premiéra s dosud stále neznámým koncem na Ukrajinu je jistě nesouměřitelný s ‚cenou salámu‘, ale vysvětlete to někomu, kdo má hluboko do kapsy, nemá poslanecký plat, k němu příplatky na nějaké až nepochopitelné výdaje a dvě auta s řidiči?“ komentuje a dodává: „Je pravda, že stoupenci inkvizice a pátera Koniáše se v Čechách i na Moravě rodí až příliš často, ale…“

„Už jednou jsme konstatovali, že Petr Fiala se ujal své premiérské funkce velmi odvážně. Dnes můžeme dodat, že se nám zdá nejvýraznější postavou nové vlády,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil na začátek svého Rozjezdu. „Protože pětikoalice není jen aritmetickým součtem různých názorů a jejich politických postojů, ale reprezentují ji osobnosti a neosobnosti velmi různorodé, dovolím si tvrdit, že pověstných prvních sto dnů ve funkci překonal relativně úspěšně,“ dodává s tím, že jeho situace je samozřejmě ovlivněna děním neočekávaným a nelze ani odhadnout, co bude ještě moci a muset udělat, aby své postavení v jejím čele uhájil. „Dovolil bych si ale tvrdit, že některé z nás ničím nepřekvapil, že jsme toto jeho jednání očekávali. Pokud se na veřejnosti objevují v posledních dnech kritická hodnocení některých jeho rozhodnutí, předpokládám, že je to díky nedorozumění některých jeho voličů, kteří očekávali, že ‚volnost‘ některých jeho osobních i vládních rozhodnutí si představovali jinak, než se stalo a asi i nadále bude dít. To ale není problémem Petra Fialy,“ dodává Zbořil.

A jak si zatím vede nový kabinet? „Ani jednotliví členové vlády si nepřinesli z dob, kdy dělali ‚opoziční politiku‘, nic neočekávaného. Je samozřejmě pravda, že tato naše očekávání nebyla příliš velká. Někteří z ‚nových‘ jsou téměř neviditelní, jiní zase až příliš. Možná jim chybí alespoň omezená sebereflexe a až příliš se spoléhají na svou podporu v Poslanecké sněmovně a myslí si, že by mohla být věčná,“ říká politolog.

Zatímco řada lidí nadšeně tleskala, když v nedělní Partii předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová hovořila o tom, že se vláda nemá starat o lidi, ale hlavně o jejich bezpečnost, Zbořila diskuse nenadchla. „Toto nedůstojné povídání mne opravdu nezaujalo. Snad by se spíše hodilo k nezávaznému povídání nudících se dam u kávy se šlehačkou, ale od třetí nejvýše postavené osoby české politiky, alespoň podle stále ještě platné Ústavy ČR, se mi zdá až netaktní nebo urážlivé. Dokonce si myslím, že něco takového ani neřekla, i když vím, že její veřejná vystoupení nepatří k těm, která by dokázala vhodně reprezentovat českou politiku doma i v zahraničí,“ komentuje politolog.

Pekarová Adamová nešetřila bývalého premiéra Andreje Babiše. Vytkla mu, že se jel podívat na ceny do Polska. To současný premiér jel podpořit Ukrajinu. „Mimochodem, pan Babiš je podnikatel, tak by třeba Agrofert mohl sám od sebe snížit ceny a nečekat na žádné vládní kroky,“ uvedla mimo jiné.

„Na rozdíl od paní předsedkyně PS PČR víme, že pan Babiš osobně a dříve i prostřednictvím Agrofertu šetřil státní výdaje adresně a konkrétně. Dnes už to bude asi obtížnější, protože i díky nezměrnému úsilí paní Pekarové Adamové Andrej Babiš o hospodaření Agrofertu převedeného do svěřenských fondů nerozhoduje,“ říká Zbořil. „Pokud si paní předsedkyně myslí, že tomu tak není, očekávali bychom od ní nějaké nikoliv vládní, ale zákonodárné kroky, aby expředsedovi vlády toto bylo umožněno. Statečný výlet pana premiéra s dosud stále neznámým koncem na Ukrajinu je jistě nesouměřitelný s ‚cenou salámu‘, ale vysvětlete to někomu, kdo má hluboko do kapsy, nemá poslanecký plat, k němu příplatky na nějaké až nepochopitelné výdaje a dvě auta s řidiči? I z těchto benefitů by se jistě dalo něco ubrat a poslat to alespoň do Lvova anebo ještě dále někam na východ Ukrajiny,“ dodal.

Babiše setřel také premiér Fiala v Otázkách Václava Moravce s tím, že se snaží postavit české občany proti ukrajinským uprchlíkům, ukrajinské uprchlíky proti českým občanům. „Asi to vidím trochu jinak než pan premiér. Myslím si, že lidé z Ukrajiny utíkají před válkou a že jim je někdy dost jedno, odkud na ně přiletí raketa nebo dělostřelecký granát s výrobní značkou z Ruska nebo odjinud. Navíc odeslaný třeba z území České republiky s požehnáním MNO ČR paní Černochové. A předpokládám, že pan premiér už dnes také ví, kdo z Ukrajiny do ČR přichází a jakým jazykem mluví,“ uvedl Zbořil. „O tom, jak se budou chovat ‚čeští občané‘, nerozhoduje ani pan Babiš, ani pan Fiala, ale jen ti občané, kteří se sami rozhodnou, koho budou vítat a před kým budou opatrní. Kolektivní vina je stejně nebezpečný jev jako kolektivní nevina a někdy ani nezáleží na tom, kdo jedné nebo druhé věci aplauduje,“ dodal.

A jak si vede mezitím bývalý premiér Andrej Babiš? „Protože jsem v posledních dnech zaznamenal v médiích jenom to, čemu se věnuje pozornost, kromě podání žaloby na pan Babiše kvůli ‚věčnému‘ Čapímu hnízdu a léčení pana Babiše v pražském IKEM, netroufám si pod zorným úhlem této skutečnosti k jeho osobní účasti na aktuálním politickém dění v ČR se vyjadřovat. Vzpomínka na chování některých českých politiků a zejména pana předsedy Senátu ČR Vystrčila v době vážného onemocnění prezidenta republiky mi brání jít v jejich stopách,“ komentuje Zbořil.

Ministryně obrany Jana Černochová nepojede na setkání ministrů obrany zemí Visegrádské skupiny v Maďarsku. Jedním z důvodů jsou volby a dalším přístup Maďarů k pomoci Ukrajině. „Paní ministryně má zřejmě lepší informace o stavu V4 než kdokoliv z nás a dává to tímto ostentativním způsobem najevo. Pokud si myslí, že by její pobyt v Maďarsku v době tamějších voleb přispěl jedné nebo druhé straně k vítězství či porážce, domnívám se, že až příliš přeceňuje význam své osobnosti a svého úřadu v evropské politice. A to bez ohledu na dění na Ukrajině, ve střední Evropě a v samotném Maďarsku,“ říká politolog.

Jenže má V4 ještě budoucnost? „Myslím si, asi na rozdíl od některých současných věštdopravců, že ano, má, ale v nějaké jiné podobě, než měla dosud. Kdo se někdy zabýval studiem geopolitiky jako politické ideologie, ví, že prostor, který se začal v roce 2015 kontaktovat a sdružovat jako Trojmoří, je senzitivní a neuvažuje se o něm poprvé. Pilsudského projekt Miedzimorze mělo být obnovením velké polské nebo polsko–litevské říše a jeho nepřáteli i garanty mělo být Německo (v té době už nacistické), stejně jako Sovětský svaz,“ komentuje Zbořil. „Podobně o něm uvažovali němečtí geopolitici z okruhu Karla Haushofera, dokonce i Alfred Rosenberg, Erich Obst, Oscar von Niedermayer, ale i ruští a sovětští geografové. Dokonce i ve Velké Británii se pěstovaly podobné úvahy, které měly směřovat k renesanci ve 20. stol. upadajícího britského impéria. A kdo by chtěl, může jít ještě dál do historie 19. století. Problémem bylo, že uskutečnění takového plánu vyžadovalo dohodu alespoň dvou velmocí (v jedné době zejména Německa a SSSR) a ta, zdá se, ani dnes není na stole. Cesta Joea Bidena na poslední summit NATO a do Varšavy probudila o tento projekt jakýsi zájem, ale pokud se nemýlím, vyjádření amerického prezidenta k této otázce byla tak nejasná až zmatená, že budeme muset čekat na výroky jeho ministrů obrany a zahraničních věcí, abychom mohli o něčem takovém mluvit,“ dodává.

„Pokud by se ‚česká kultura‘ měla vyvíjet v intencích představ norského šéfa opery Národního divadla v Praze a českých, zatím jen provinčních obrazoborců, byla by její budoucnost už dnes v mlhách. Naštěstí, a pan šéf to asi ještě neví, česká kultura má bohatší zkušenosti ze svých ‚zápasů a bojů‘, než si mnozí jeho obdivovatelé myslí,“ říká politolog. „Už od kázání Mistra Jana v Betlémské kapli, později v dobách rekatolizačních, národního obrození a Masarykova ‚probuzení politického‘, přežila mnoho těch, kteří jí chtěli nařizovat, dirigovat ji a čas od času ji také kacéřovali. Němečtí nacisté hned v prvních dnech okupace zatýkali významné české umělce a spisovatele, které dokonce i umučili ve svých vězeních, ale stejně se jim nepodařilo umlčet je. I ten kryptokomunistický samizdat se nepoddal a pod ruským názvem ‚samostajatělnoje izdavatělstvo‘ přežívá dodnes. Pravdu nelze zavřít do vězení, zpívali V+W už ve třicátých letech 20. stol. a je zřejmě doba, kdy budeme muset začít zpívat i dnes. Je pravda, že stoupenci inkvizice a pátera Koniáše se v Čechách i na Moravě rodí až příliš často, ale neměli bychom zapomínat, že také ‚odcházejí, odcházejí… kdo k ránu šel by spát‘,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.